1.- 3. 4. 2011
1. DEN – PÁTEK
Příjezd – Po čtvrté hodině jsme se všichni sešli u Fantošky, až na vedoucí, ti nám za chvilku, po tom co nám začalo být divný, kde jsou, volali na mobil a řekli nám, že se máme dopravit na nádraží, kde potkáme Bohďu a pak zase zavolat. Po dalším rozhovoru s Jirkou, který nám sdělil další pokyny, jsme se drželi přesně jeho rad a koupili jsme si jízdenku na vlak do Kralic nad Oslavou. Došlo nám, že celou cestu vedoucí asi neuvidíme a přemýšleli jsme o tom jaký by to asi bylo, kdybychom je neviděli celou výpravu. Po dlouhé a zábavné cestě jsme vystoupili v Kralicích a znovu zavolali Jirkovi, tentokrát
to už bylo naposled, a sdělil nám další informace, podle jeho instrukcí jsme si odložili batohy do Jirkova auta, že prý je někdo odveze. Podívali jsme se na rozcestník a šli, podle Jirkovy rady do Březníku, kde na nás čekal Smáža st., po zbytek cesty, protože už se začalo stmívat, nás doprovázel na chatku. Když už jsme dorazili do našeho cíle, byla už všude tma, najedli jsme se, zabydleli jsme se v pokojích a vedoucí mezitím připravili malou skromnou čajovnu. Pozdravili jsme se, jak se to dělá v jiných zemích, například ve Francii nebo Číně. Pak jsme usedli ke stolkům a popíjeli čaj, skoro všichni
byli unavení z cesty, a proto začali namístě pomalu usínat, ale ještě se spát nešlo. Vedoucí nás pak vodili po jednom do pokoje, kde jsme vykládali na téma, co jsme si vylosovali jednu minutu do kamery, až se všichni vystřídali – i vedoucí – tak jsme si zase polehali v čajovně, rozprostřeli plátno a promítali si, kdo nám co hezkého řekl. Hezká byla Jirkova teorie na růžové brýle, a také stydící se Kuba, který nám vykládal o spodním prádle, a zjistili jsme, že Alice umí počítat jen do 22. Pak, i když se nám už moc nechtělo, jsme se odebrali do svých pokojů a šli jsme spát. Noc byla krásná.
2. DEN – SOBOTA
Šifrovací cesta – Ráno jsme se vzbudili, snídaně na stole a vedoucí nikde, najedli jsme se a oni se vrátili z nákupu, vylezli jsme ven a konečně jsme viděli okolí chatky – les pár chatek kolem a pod chatkou řeka – Oslava a zase les a louka. Vedoucí nám předvedli scénku „bezďáci“ a my jsme dostali úkoly, abychom se staly správným bezďákem: pití okeny, nadávky, flusání, hledání nejdelšího vajglu, razie, popelnice a dřevo, splněné úkoly nám zapisovali na pivní tácek. Po obědě jsme měli dlouhý polední klid, ve kterém jsme se stihli i vykoupat v řece, Ája nám hrála na kytaru a slunili jsme se. Najednou nám vedoucí oznámili, že půjdeme na výlet po šifrách. Rozdělili jsme se na 3 družstva a vydali se na cestu, šifry u chajdy nás poslaly na Vlčí kopec. Došli jsme pod kopec a uviděli jsme, že nás od něj dělí řeka, kterou jsme museli přebrodit, brod sahal až nad kolena, bylo tam naštěstí natažené lano, jinak bychom tam všichni spadli, takhle tam zahučeli jen ti nešikovní. Naštěstí jsme šli nahoru jen pro šifru, takže nemusela jít celá skupinka, ale jen dva lidi z ní, zbytek v klidu čerpal další síly na druhém břehu. Skupinka pod vedením Bohdi a Anie byli prozat ím první, další dvě skupinky šli náhodou už od začátku spolu. Když Marťa
z první skupinky někde vytrousila mobil, všichni ho hledali, proto už pak ze tří skupinek byla jen jedna velká. Cestou jsme potkávali a společně luštili hodně šifer, až jsme došli k šifře „kolečko“ u ní bylo napsáno „šifra kolečko – pokud vás nic nenapadá, dejte si jahody, mně to vždy pomáhá. :)“ , prohlédli jsme si celou plechovku a ….. nic :(, pak Kuba jedny jahody otevřel a ……. nic :(, tak jsme jedli a až jsme je snědli viděli jsme na dně papírek, to bylo to kolečko, které jsme potřebovali, tohle byla naše poslední šifra, i když neměla……. zatím jsme o tom nevěděli, začalo se stmívat a my se vydali podle šifry dál na cestu. Byla už tma a my měli asi 5km před sebou a 2 minuty do času ve čeře. Měli jsme dojít v 8 hodin až do Náměště. Procházeli jsme údolím Oslavy a před námi se začaly tyčit skály. Cesta nás donutila jít po skalách s řetě zy, uvědomila jsem si, že jsme tu byli i na závěrečce a ta cesta byla příííšerná, a teď jsme ji měli jít po tmě, všichni cestu zvládli. Sešli jsme z poslední skály a posledního kamene a před námi jsme i v té tmě uviděli silnici, auto a hlavně vedoucí s večeří v ruce, postupně nás odváželi asi tak po 5 – 6 lidech na chatku, tentokrát jsme všichni děcka po svolení vedoucích spali ve společné místnosti, teda až na pár výjimek. Na dobrou noc nám ještě vedoucí pustili pár starých fotek, některé lidi jsme skoro ani nepoznali.
3. DEN – NEDĚLE
Odjezd – Po snídani a losovací rozcvičce jsme se sbalili, uklidili tam a nachystali se na odchod, po obědě jsme vyrazili na vlak, který nás bohužel odvezl domů, většině se zpět nechtělo a tahle výprava se nám velmi líbila………..