header_image
poutnici_logo
logo_poutnici_male_namobil poutnici_nadpis_mobil

Velikonočky – Afrika

Frenštát pod Radhoštěm
28.-31.3.2013

Čtvrtek 28.3.
Když by mi někdo v tento den řekl, že to bude jedna z velmi podařených výprav – nevěřila bych, už jen proto, že jedeme s Vinohradama (to je ten oddíl, co neumí pozdravit). Cesta ba msto určení nám zabrala bezmála čtyři hodiny, a to jsme minimálně půl z toho stáli v narvaným vlaku. Po příchodu do DDM jsme se ubytovali do jednotlivých pokojů, seznámili jsme se a navštívili šamana, který nás obdařil zvířetem. Podle zvěře jsme se rozdělili do 4 pětičlenných skupin. Abychom celou cestu vydrželi, šli jsme do obchodů nakoupit fazole, jako zásoby potravy a nasbírat lahvinky s vodou. Po návratu a večeři jsme si vymysleli názvy a pokřiky týmů a nejmladší členové týmu šli spát. Ti starší si vyšli do cestovních kanceláří. Hlavním cílem výpravy bylo přecestovat Afriku ze severu na jih, cestou nám ubývaly naše zásoby, zejména podle toho, jak jsme byli úspěšní.

Pátek 29.3.
Ráno sněžilo a celkově bylo hnusné počasí, proto jsme se vydali na lov divoké a dravé zvěře do tělocvičny. Zvířátka jsme lovili zubama, či jazykem a brali jsme jich, co se jen do pusy vešlo. Dále jsme si zahráli buldoky a převraceli jsme želvičky na bříško a lovili ryby. Po výborném obědě jsme se dočetli v Právu, že v parku se vyskytla vejce ohroženého druhu zvířete, proto jsme se vydali pátrat po onom objevu. Vyluštili jsme i zprávu obsahující instrukce k vejci a zachovali jsme se podle pokynů. Dali jsme
vejce do vody a nechali tam, také jsme mu měli zpívat. Večer jsme si zahráli hru Čtveráci, a pak následoval spánek.

Sobota 30.3.
Ráno jsme si zabalili svá malá zavazadla, autobus nás odvezl pod Pustevny a sedačková lanovka na Pustevny. Všude kolem nás – turistů – jen lyžaři. Došli jsme k Radegastu, kde jsme měli menší pauzičku a rozdělili jsme se. Malí jeli zpět lanovkou a velcí si to sešlápli kolem Cyrila a Metoděje dolů
na bus. Cesta byla zábavná, vedla i závějemi sněhu, byla to pohodová cesta a šlo se dobře. Čekání na autobus jsme si zkrátili v Kolibě u kofoly. Většina byla z cesty unavená, ale někteří měli i tolik síly, že si zvládli rozbít hlavu. Proběhla velmi rychle dlouhá chvíle odpočinku, večeře a procvičování vědomostí na Sítňák. Pak jsme při vyměňování vody u vajec zjistili, že tu nejsou, proto jsme plněním úkolů získávali indicie. Když už jsme z indicií vytušili, že pro našeho miláčka se máme vydat ke škole, ven, do zimy, oblékli jsme se a šli. Moje družstvo bylo poslední – asi to bylo tím, že nám odjela velká posila Saša. Až každá skupina zachránila své vejce, šlo se spát.

Neděle 31.3.
Rychle proběhlo balení batožin, snídaně, vyhlášení vítězů:

  1. Sněhuláci
  2. Hakunamatata
  3. Stopaři
  4. Chlupatí kaktusáci

Dále jsme obdrželi spoustu cen, darů, camrátko a diplom. Odjezd probíhal jako cesta do Beskyd – Vinohrady se s námi taktéž nedružili (před tím ještě, teď už zase), což způsobilo menší zklamání. Sněžilo. Na nádraží jsme Vinohradům zamávali a odjeli jsme každý svým směrem. Celá výprava velmi rychle utekla, každý si dovezl spoustu vzpomínek a nových zážitků a někteří i rýmu.

Galerii terpve připravujeme

Přidejte svůj komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.